Také v letošním školním roce jsme uspořádali pro žáky 9. ročníku zájezd do Prahy a tentokrát i do Terezína, protože je užitečné, aby děti na vlastní oči viděly, jak mnoho lidí za okupace strádalo.
Dne 22. 5. jsme odjeli rychlíkem do Prahy, ubytovali jsme se v hostelu Ládví a v průběhu dne jsme obdivovali krásy historické Prahy. Za zvuku fanfár jsme viděli střídání hradní stráže, prohlédli jsme si rodný dům Jana Nerudy i dům, kde žil Jan Werich, procházku jsme zakončili na Staroměstském náměstí. Bylo velké teplo, a tak děti ocenily rozchod. Odpočívaly ve stínu a občerstvily se. Po návratu do hostelu jsme se připravovali na večerní představení Gogolova Revizora. Turisté v teniskách se rázem proměnili v mladé dámy v krásných společenských šatech a mladé muže v oblecích. Moc jim to slušelo, dokonce pochválili i nás, své učitelky, že nám to sluší. A tak jsme byli všichni nadšeni.
Stavovské divadlo je krásné. Usadili jsme se ve svých lóžích a nerušeně sledovali představení. Byla to komedie plná vynikajících hereckých výkonů, hlavní role byly obsazeny známými herci jako Miroslav Donutil, František Němec, Jan Hartl a další. Hra byla obohacena satirickými situacemi, které směřovaly i k dnešní politické situaci. Všichni jsme byli moc spokojeni. Večerní návrat z divadla byl náročnější, lodičky úporně tlačily, a tak je některá děvčata vyzula a pohybovala se raději bosky, což způsobilo velký rozruch mezi cestujícími v metru.
Druhý den dopoledne jsme odjeli autobusem do Terezína, kde jsme měli zajištěnou prohlídku Malé pevnosti s průvodkyní. Procházeli jsme mnoha baráky a místnostmi, studenými a vlhkými, a těžko jsme si dokázali představit, že zde lidé mohli žít. Průvodkyně nám vyprávěla o násilnostech, hladu, epidemiích a těžkých pracovních povinnostech nevinných lidí. Přestože se děti o tomto hodně učí ve škole, až tady si uvědomily tu hrůzu. V malém kinosále jsme na závěr zhlédli půlhodinový dokumentární film o historii Terezína a hlavně o jeho funkci za okupace. Všechno to, co jsme zde viděli, včetně upraveného hřbitova před bránou pevnosti, bylo velmi emotivní. Snad na to nikdo nezapomene.
Autobus do Prahy jsme tak akorát stihli, vyzvedli jsme si zavazadla z úschovny a koupili něco dobrého na cestu a už jsme seděli v pohodlném rychlíku a směřovali do Brna.
Všechno pěkně vyšlo, děti zaslouží pochvalu za vzorné chování.
Mgr. Jana Osičková