Jsou lidé, kteří by na sídlišti nebydleli. Jsou další, kteří se za bydlení na sídlišti stydí, jsou i takoví, kterým se obyvatelé sídliště zdají divní. Naštěstí je mnoho těch, kteří na sídlišti, na tom našem bydlí už přes čtvrt století a líbí se nám tady.
Sídliště je sídelní útvar jako každá obec, ves, městská část, jenom je sídliště plošně úspornější. Hustota obyvatel sídliště je nesrovnatelně vyšší, než v zástavbě rodinných domků. V sídlišti jsou totiž nejen ulice horizontální (ty co mají jméno), ale i ulice vertikální, začínající u vchodu každého obytného domu. Vedou od přízemí po poslední patro, čítají na třicet i více rodin, to už je dost lidnatá další ulice byť označená jen orientačním číslem vchodu. A těch vchodů v každé pojmenované ulici a těch ulic.
Navzdory tomu zde není nic anonymního – spolubydlení závisí na lidech a príma sousedů je v tom nebývale velkém množství ulic možná víc, než v satelitním městečku – na sídlišti neoddělují sousedy žádné ploty. Však zde vznikl fenomén, který jinde než na sídlišti nenajdete – Kytičkové paní. Díky nim najdete u mnoha vchodů a pod balkony krásné květinové záhony od jara do podzimu. Díky obětavým rukám, které sázejí, plejí, zalévají, aby veřejný trávník nebyl jen zelený a každé oko se potěšilo pestrou nádherou.
Posílám fotografii aspoň té zahrádky, na kterou koukáme z oken našeho bytu. Stará se o ni paní Kytičková- Náhončíková. O záhonky u našeho vchodu pečuje paní Kytičková – Binková, naše sousedka – díky ní je ve vstupní hale našeho domu dokonce živá zeleň po celý rok.
Pak se řekne sídliště. Slyšeli však někdy, že v ulici rodinných domů pečoval soused o okrasné záhonky obyvatel celé ulice – sám od sebe, dobrovolně, ve vlastní režii a zadarmo?
Danuše Košíková
Zikova 6
62800 Brno