V dalším díle seriálu o historii líšeňské kopané se vrátíme k období po 2. světové válce až k roku 1970. Tato etapa se vyznačovala střídáním dobrých a špatných let klubu i častými změnami názvu – ZKL, Sokol, Spartak. Odehrálo se tehdy taky jedno památné utkání, na které přišly tisíce diváků.
V poválečném období se rychle měnilo složení výboru i mužstva. Úprava hřiště probíhala za menší pomoci veřejnosti než dříve. Nebylo divu. Lidé pracovali na obnově svých rodinných domků, rovněž poznamenaných válečnými událostmi. Sportovní život v Líšni pak ovlivnily únorové události roku 1948. Akční výbory měly vliv na sestavování vedení klubu, v jehož čele se během krátké doby vystřídali tři funkcionáři. V dubnu 1948 došlo k zařazení klubu pod ZKL. Vedení líšeňské zbrojovky mělo jinou vizi. Spolupráce příliš neklapala. V roce 1951 se opět měnil název klubu na Spartak ZPS Líšeň. Pomoc ze strany závodu byla účinnější a sportovní výsledky klubu byly v té době na dobré úrovni. Výbor oddílu se rozhodl přenést veškerou organizační činnost do závodu. Dobré výsledky ovšem nepozvedly zájem o kopanou a tak byla promeškána, již schválená investice 150.000,- Kčs na výstavbu stadiónu.
Po postupu do krajského přeboru v roce 1953 přišlo kritické období a sportovní neúspěchy A mužstva se odrážely v práci výboru a také na návštěvách utkání. Hospodářská situace v klubu byla nezáviděníhodná a v hráčském kolektivu docházelo k nekázni a nedisciplinovanosti. U mužstva se vystřídalo během jednoho roku 6 trenérů! V jubilejním roce 1954 nastala stagnace v činnosti výboru. Příčiny lze hledat i v neujasněné koncepci celé tělovýchovy, kdy docházelo k častým reorganizacím. Závod tehdy přestal poskytovat klubu jakékoliv prostředky a výhody a oddíl kopané se osamostatnil. Z vedení TJ Spartak ZPS Líšeň putoval na vedoucí orgány dokonce návrh na likvidaci fotbalového oddílu. Trosky vedení fotbalového oddílu se snažily situaci zachránit pořádáním plesů a kulturních akcí. Navázala se spolupráce s JZD. Zvratem v činnosti oddílu byl rok 1958, který se stal mezníkem nového vzestupu líšeňské kopané. Dobré výsledky a předvedená hra otevřely cestu do krajského přeboru. Návštěvy zápasů na líšeňském stadionu jsou nejvyšší z celého přeboru a do oddílu se vracejí bývalí příznivci. V jubilejním 40. roku činnosti 1964 se mužstvo opět pokoušelo o postup do II. ligy. Po podzimu bylo s 22 body druhé o bod zpět za ZKL. Vzájemnému podzimnímu duelu v Líšni přihlíželo 6213 diváků! Domácí vyhráli 2:1. Dobře rozehranou partii však na jaře mužstvo neudrželo a tak postup o jediný bod Líšni utekl.
Místo oslav 40. výročí se líšeňský fotbal znovu propadl do krize. Byla způsobena odchodem starších a spolehlivých hráčů, klesaly návštěvy na utkáních a oddíl se dostával do finanční tísně. Vše trvalo naštěstí jen rok. V novém ročníku se Líšeň řadila opět mezi nejlepší v kraji a vyhrála putovní pohár Jihomoravského kraje. V té době oddíl nezanedbával ani společensko-kulturní činnost a pořádal plesy a večírky, ze kterých plynuly do pokladny klubu potřebné finance. Vlastní hospodářská činnost vynesla příjem 147.699,- Kčs. Fotbalisté děkovali i za docela malé příspěvky na činnost. Československá strana socialistická darovala 300,- Kčs, ČSL pak 250,- Kčs. Překonalo je pěvecké sdružení pětistovkou.
Zdroj: Archiv SK Líšeň
Popisek k fotografii:Této sestavě chyběl jen kousek do republikových soutěží, když bojovali o prvenství v krajském přeboru. Nahoře stojí trenér M. Jaroš a hráči Adolf Široký, Hala, J. Walter, St. Walter, Závodný, Mauer, Valoušek, dole Ant. Široký, Kolář, J. Stehlík, Jar. Novotný, M. Poláček, Zrůstek, Medek.