Příchod jara je mezi lidmi oslavován Velikonocemi, největším svátkem křesťanů. V sobotu, 15. dubna, se právě v rámci probíhajících velikonočních svátků, konala v líšeňském Dělňáku, pod záštitou Kulturního centra Líšeň, akce Líšeňské Velikonoce.
Byli jsme osloveni vedením KCL, zda bychom nechtěli vystoupit v rámci tohoto kulturně-zábavního odpoledne a zahrát naši pohádku „Jak šel líšeňský sedlák Haštal k vodníkům pro poklad“. Takže přesně týden po naší úspěšné předpremiéře v Podomí jsme se představili i našim, líšeňským divákům. Asi málokdo z našeho divadla čekal, že v sále budou obsazena nejen všechna místa k sezení, ale že budou další diváci i stát. Bylo pro nás obrovským překvapením, kolik lidí se na naši domácí premiéru přišlo podívat, kolik lidí bylo zvědavých na to, jak budeme hrát. Doufáme jen, že jsme nikoho nezklamali, ani z dětí, ani z řad dospělých. Velký a dlouhý potlesk nás utvrzuje v tom, že snad doufáme správně.
Poslední duben a první máj. Pro každého člověka jsou tyto dny něčím významným, symbolickým, noc mezi nimi je až mystická. Podle starých pohanských tradic předává zima žezlo své vlády jaru, vše špatné mizí a vše nové a dobré přichází. Náš Líšeňský ochotnický spolek Marvánek, ale rozhodně v těchto dvou dnech nezahálel. Ba naopak. Obdrželi jsme totiž dvě milá pozvání na vystoupení s naší pohádkovou hrou. První pozvání přišlo od spolku Foto Líšeň, konkrétně od jeho vedoucí, paní Jany Stross již někdy na podzim loňského roku. Šlo o symbolické ukončení výstavy fotografií, která probíhala po celý duben v prostorách pasáže LCOS v Líšni.
Druhé pozvání k nám dorazilo asi před sedmi pěti týdny od našich sousedů ze Židenic, konkrétně z radnice MČ Brno – Židenice. Vystupovali jsme v rámci kulturní akce „Pálení čarodějnic“ v areálu Bzzzukot.
Obě pozvánky měly dva společné znaky: odehrát představení mimo divadelní sál a před velkým počtem diváků. Po našich zkušenostech jsme měli celkem jasno v tom, že celou pohádku máme dobře nastudovanou do posledního detailu, a že se umíme vypořádat i s podmínkami, na které nejsme úplně zvyklí, tj. s otevřeným prostorem.
V Židenicích bylo v neděli odpoledne pěkně živo a větrno. Pro nás bylo připraveno podium pod stanem otevřeným ze všech stran a my měli pocit, že vítr fouká nejvíce právě na tom místě, kde máme hrát. Ve chvíli, kdy jsme začali připravovat kulisy, už se na nás dívalo asi pět stovek diváků. Jejich počet neustále narůstal, v době našeho představení jich mohlo být kolem tří tisíc. Díky opravdu silnému větru, který nám trhal slova z úst všemi směry, jen ne dopředu a díky skutečnosti, že poslední řada diváku byla od jeviště zhruba ve stometrové vzdálenosti, jsme museli využit ozvučovací techniku, která byla k dispozici a předávali jsme si mikrofon. Dlužno podotknout, že to pro nás byla nová zkušenost, která nás však nedokázala rozhodit tak, že by naše vystoupení nenesla ta nejpřísnější měřítka. Aktivita dětí i dlouhotrvající aplaus a osobní poděkování pana radního nás v tom dostatečně utvrdily.
Poslední akcí našeho „brněnského trojboje“ bylo symbolické ukončení měsíc trvající výstavy fotografií líšeňských amatérských fotografů před restaurací U Fidela v Nové Líšni. Až do pondělního rána jsme si nebyli jisti tím, jestli se představení bude vůbec konat. Nakonec nám počasí nastavilo svou přívětivou tvář a my si mohli vyzkoušet naši hru opět jinak. Venku, bez pomoci ozvučovací techniky a hlavně tak, že jsme ji hráli úplně všichni na jedné úrovni. Kdo z vás již hru viděl ví, že vodníci mají své království umístěno pod pódiem. Ale i s touto skutečností jsme se vyrovnali více než se ctí, početným divákům se naše počínání líbilo, což nám opět dali hlasitě najevo svým potleskem.
Samozřejmě že nežijeme jen z toho, co bylo, ale zajímá nás hlavně to, co bude. Nová vystoupení, nové hry, nové výzvy. V nejbližší době nás čekají ještě dvě reprízy této pohádky. Vždy jde o charitativní projekty. Ten první bude už 3. června v prostorách Brněnské ZOO a druhý bude mimo Brno ve Žďáru nad Sázavou. 16. června vystoupíme na multižánrovém festivalu Zastávka Dalečín v areálu hradu. Výtěžek z festivalu je věnován dětskému domovu ve Vilšanech.
Líšeňský ochotnický divadelní spolek Marvánek