Líšeňské hody a ženský kroj

„No není to krásné?“ „A co? Jenom se přeci obléknete do kroje, něčeho se napijete a jdete si zatancovat.“ „Tak to ale není. Je za tím mnohem víc.“

Když jsem byla na hodech poprvé, vůbec jsem netušila, co to všechno obnáší. Vše se totiž dělo tak nějak samozřejmě. Přitom přípravám věnuje hodně lidí svůj volný čas a to je vzácné. Aby mohli návštěvníci vidět toto krásné dění, je zapotřebí spolupráce z mnoha stran.

Tradičně se o hody zasluhují stárci, pro které je to pocta a zároveň starost. Právě od slova starat se, vznikl tento výraz. Hlavní pár můžete být většinou pouze jednou jedinkrát, a to je zážitek na celý život.

Když jsem si poprvé oblékla kroj, byl to pocit, na který nikdy nezapomenu. Nejde o to se pouze nějak obléknout ale umět se do kroje nastrojit.

Na malbě od Anny Sedláčkové si můžete představit, kolik je práce na přípravě jednoho takového ženského kroje. Uvedené časy nejsou vždy stejné pro všechny. Záleží na osobě, náročnosti a kvalitě prováděné činnosti. Důležité je také skladování kroje a přístup majitele, a taky okolí k lidem, kteří jsou svátečně oblečení. To ovlivní, jak dlouho se nebudou muset spodnice, či rukávce znovu prát, škrobit a žehlit.

O tom nejvíce ví své dlouholetý člen souboru a skvělý tanečník Jirka Hemelík, který se stará o kroje, pere, žehlí a všem se snaží vyjít vstříc. A další, kteří šijí a vyšívají.

Příští rok se můžete těšit na popis mužského kroje.

A proč to všechno vůbec děláme?

Je to pocit pospolitosti, jít v průvodu s tolika dalšími, se kterými vás pojí vztah ke kroji a místní kultuře. Tradice jsou takové záchytné body, které nás v životě provází. Hodujeme, tedy oslavujeme a děkujeme za hojnost a radost ze života. Hody, (posvícení) je slavnost k výročí posvěcení kostela, která se v Líšni váže k  1.září, dle zasvěcení zdejšího kostela sv. Jiljí. Průvod tedy je zpravidla ten den, pokud je to sobota, případně nejbližší sobotu od tohoto data. Letos zo bude 5.září.

Kristýna Kučerová