Lidem chci nabídnout kulturní nadechnutí, říká nový ředitel KCL Michal Kročil

Zpátky
Lidem chci nabídnout kulturní nadechnutí, říká nový ředitel KCL Michal Kročil

Kulturní centrum Líšeň (KCL) má od 1. března nového ředitele. Je jím Michal Kročil,  absolvent konzervatoře a filozofické fakulty, hudebník, pedagog a příjemný člověk se spoustou energie a nápadů. Jeho cílem bude oživit kulturu v době, která je a dost možná nadlouho bude poznamenaná bojem s covidem a jeho dalšími mutacemi. "Chtěl bych lidem zmoženým poslední dobou nabídnout jakési nadechnutí, umožnit jim přesměrovat svou mysl, povznést se nad starosti běžného dne. To je podle mě hlavním posláním kultury," říká v rozhovoru pro Líšeňské noviny.

Na pozici ředitele KCL ses hlásil poprvé již v roce 2013. Proč to tehdy nevyšlo? Těšíš se nyní na práci o to více?

Tehdy jsem se s dalšími třemi uchazečkami dostal do posledního kola, které pro účastníky nebylo jednoduché. Proběhlo jako součást jednání zastupitelstva za přítomnosti početné veřejnosti. Mně to nevyšlo zkrátka proto, že výběrová komise dala přednost paní Rumenové a její vizi. Ze svého úspěchu při druhém pokusu mám radost, i když si uvědomuji, že nastupuji v těžké době, která kulturním akcím v té podobě, jakou jsme ještě do loňského března znali, moc nepřeje.

Na jakou kulturu se pod Tvým vedením můžeme v Líšni těšit? Ve své koncepci píšeš o tom, že Líšeň má v kultuře obrovský potenciál.

Svou koncepci jsem psal loňského roku po skončení první karantény. Jistě si vzpomínáte, že to byla doba, kdy si většina lidí oddechla a rychle se snažila zapomenout na těžkosti, které epidemie na jaře přinesla. Na této vlně úlevy a optimismu se nesla i má tehdejší práce, která prakticky nepočítala s dalším zásadním omezením. Tváří v tvář současné situaci však musím konstatovat, že řada plánovaných aktivit uskutečnit nepůjde, bude muset být zredukována, v lepším případě přesunuta na pozdější dobu. Chtěl bych však uchovávat a navazovat na vše dobré a osvědčené, co doposud KCL svým návštěvníkům přinášelo. Chtěl bych také využít toho, že v Líšni žije mnoho aktivních a kreativních lidí, často sdružených ve spolcích či souborech.

Co vlastně obnáší být ředitelem KCL? Co všechno má na starosti KCL jako organizace?

Podrobně to popisuje zřizovací listina, k níž má každý přístup na webu kclisen.cz. Ve zkratce je KCL příspěvkovou organizací městské části, jejímž úkolem je na území Líšně pořádat akce nejen kulturní, ale i vzdělávací, umělecké, volnočasové či dokonce sportovní. Máme podporovat zájmovou činnost občanů všech věkových skupin, zajišťovat koncerty, společenské akce, výstavy, poskytovat informační služby, podílet se na vydavatelské činnosti a v neposlední řadě pronajímat prostory Kotlanky v nové a Dělňáku ve staré části Líšně, což jsou hlavní objekty určené pro naši činnost. Jako ředitel jsem za toto všechno odpovědný.

Největší pořádanou akcí jsou hody. Jejich formát se v posledních letech proměnil. Jaké hody zažijeme v letošním roce?

Z líšeňských hodů se stala vrcholná a logisticky nejnáročnější a nejnákladnější kulturní akce celého roku. Domnívám se, že loňský ročník se mimořádně povedl co se týče hlavního i vedlejších programů, diváckého zájmu i celkového formátu s vyvrcholením na nádvoří zámku. Pokud budou příznivé podmínky, letošní hody se uskuteční během prvního víkendu v září. Program se samozřejmě každý rok nějak liší, co se však týče formátu akce, ctil bych pravidlo, že co je úspěšné, se nijak zásadně nemění. To ale pochopitelně záleží především na hlavním pořadateli akce, kterým je líšeňská radnice.

Některé městské části takovou organizaci nemají. Jak to funguje jinde?

Přiznám se, že o tom příliš přehled nemám. Domnívám se, že většina městských částí velikosti Líšně nějaké kulturní zařízení zřizuje, jako například Rubín v Žabovřeskách či Musilka v Husovicích. Mám v plánu některé ředitele těchto organizací, třeba i mimo Brno, kontaktovat a inspirovat se jejich zkušenostmi. Zvlášť v této době bude sdílení know-how důležitější než kdy jindy.

Ty máš s podobnou rolí bohaté zkušenosti z Rožnova pod Radhoštěm, kde jsi řadu let v kultuře pracoval. Mohl bys čtenářům přiblížit, na co budeš navazovat?

Po ročním působení ve Valašském muzeu v přírodě, kde jsem se podílel na realizaci jarmarků a jiných pořadů, jsem nastoupil jako zástupce ředitele v Základní umělecké škole. Zde jsem měl mimo výuku na starost organizaci koncertů pro děti i veřejnost, spolupracoval jsem při realizaci výstav. Později jsem pracoval jako ředitel Městské kulturní agentury, což byla organizace velmi podobná KCL. Zajišťovali jsme kulturní nabídku obyvatelům Rožnova, nejrůznějším věkovým i zájmovým skupinám. Vydávali jsme čtrnáctideník Spektrum Rožnovska, pořádali jsme Kruh přátel hudby, což byl abonentní cyklus koncertů klasické hudby, kde vystupovali i známí interpreti jako Josef Suk, Pavel Šporcl či Štěpán Rak. Organizovali jsme několik ročníků Rožnovského sochařského léta, kde jsme představovali jednotlivé generace významných českých sochařů. Sochy pak zůstaly v exteriéru města, některé tam stojí dodnes. Dělali jsme i cyklus přednášek zaměřený na náboženské a spirituální systémy z různých koutů světa. Za zmínku stojí jistě i pořádání rockových koncertů v nedaleké obci Vigantice, kam jsme vozili legendy tohoto žánru jako Už jsme doma, Dunaj, Buty, Psí vojáci, Bez ladu a skladu a řadu dalších.

Co z toho bys chtěl přenést do Líšně?

Láká mě zorganizovat nějaké výtvarné akce. Bylo by pěkné, kdyby po nich zůstal ve veřejném prostoru nějaký artefakt. Dále uvažuji o pořádání interpretačních hudebních kurzů, v nichž by vícedenní intenzivní výuka vyústila společným koncertem žáků i pedagogů pro líšeňskou veřejnost. Chtěl bych také připravit více programů v letní sezoně. V minulosti mělo KCL v létě dovolenou, ale zvlášť v současné situaci se nabízí využít i toto období, kdy už snad nebudeme čelit tolika omezením. Myslím, že lidé budou mít po kultuře hlad a letní programy by si své diváky našly.

Budeš navazovat na práci předchůdců Margarity Rumenové, Romana Buriána a Evy Svobodové, která tohle místo zastávala dočasně. Mluvil jsi s nimi? V čem chceš pokračovat a co naopak změnit?

Mluvil jsem s dosavadní ředitelkou KCL paní Evou Svobodovou. Poskytla mi informace o činnosti organizace, její dramaturgii, personálních i provozních záležitostech. Protože paní Svobodová je radní, která má v gesci oblast kultury, počítám s konzultacemi s ní i v dalším období, budeme se setkávat i na jednání kulturní komise. Za působení všech zmíněných předchůdců se v činnosti KCL změnila k lepšímu řada věcí uvnitř i navenek. Zlepšil se logotyp organizace, propagace její činnosti, technické vybavení na Dělňáku i pro akce mimo budovu. A tím nemyslím jen hudební aparaturu,  osvětlení či mobilní pódium, ale také třeba renovaci parketové podlahy, protipožární zabezpečení, generální úklid prostorů KCL nebo vyřazení a likvidaci nepotřebného materiálu. Změnil se rovněž formát a zabezpečení akcí. Některé tyto změny jsou pro běžného návštěvníka neviditelné, jiných si naopak musel všimnout každý. Pro nového ředitele je jistě výhodou nastupovat do organizace, jejíž celoroční dramaturgie vychází z osvědčených a divácky úspěšných pořadů a která má na kvalitní úrovni zabezpečeny podmínky pro svou činnost. V tomto chci pochopitelně na své předchůdce navazovat. Změny bych chtěl přinést v nabídce nových, neokoukaných interpretů a programů, včetně nových formátů. Případní zájemci si podrobnější informace mohou přečíst v mé koncepci na webových stránkách radnice.

Už jsi zmínil, že v Líšni je mnoho spolků. Jak s nimi budeš spolupracovat?

Chtěl bych s nimi hlavně začít komunikovat, ideálně osobně, když to nepůjde, tak elektronicky. Pobavit se o tom, jak fungují v této době - jestli vyvíjejí nějakou činnost, jestli se jim daří udržet  členy, jaká je mezi nimi nálada, jak to zvládají. Domluvit se s nimi na spolupráci v dalším období. Rád je v jejich činnosti podpořím a budu hledat možnosti prohloubení spolupráce mezi nimi a KCL.

Spolkový život je však doménou především staré Líšně. Jak chceš zapojit lidi z nové části?

Na obyvatele nové Líšně bych se chtěl více zaměřit. Domnívám se, že lidé z lokality kolem Jírovy povědomí o kulturní nabídce jistě mají, ale pak je tu další velké území směrem k zastávce Novolíšeňská, kde už si tím nejsem tak jistý. Chtěl bych více přitáhnout lidi žijící zde, využít Líšeňských novin, webu, přinášet zajímavý obsah třeba v podobě rozhovorů s interprety. Budu se snažit v nové Líšni vytipovat další místa pro propagaci. A mým záměrem je rovněž uskutečňovat, případně podporovat akce v nové Líšni, například v Rokli.

Kvůli covidu nás i letos čeká řada omezení, což je zrovna pro kulturu velká nepříjemnost. Jak se s tím chceš vypořádat?

Když se nemohou lidé setkávat, je to pro kulturu velká rána. A dělat akce nějak pokoutně rozhodně nemůžeme a nechceme. Možností je využít více webu či sociálních sítí. Uvažuji o tvorbě podcastů, kam bych zval zajímavé lidi z oblasti líšeňského umění a kultury. Chci oslovovat rovněž pamětníky, kteří by měli co říct o historii Líšně nebo nám pomohli ukázat lidem staré fotografie, knihy či písemnosti. Programy tohoto typu mají ostatně v líšeňské kulturní nabídce dobrou tradici. Postupem času chci dělat akce pro menší počet lidí nebo pořádat setkání v plenéru, vnějším prostoru, jak nám to situace umožní. Do budoucna bych se také chtěl více zaměřit na výstavní činnost. Oživit tím Dělňák, zpřístupnit výstavy pro veřejnost. Na Dělňáku probíhá rekonstrukce zahrady, kde tak vznikne ideální zázemí pro setkávání, koncerty, akce pro rodiny s dětmi. Láká mě kupříkladu uspořádat menší festival kapel z Líšně a okolí, připravujeme také křest knihy jednoho z místních autorů. Doufám, že bude na co se těšit. Držte nám palce!

 

Kdo je Michal Kročil

Narodil se roku 1965 v Uherském Hradišti.

Vystudoval konzervatoř v Brně (hra na pozoun) a Filozofickou fakultu UP Olomouc  
(katedra teorie kultury), v roce 1989 získal doktorát filozofie (PhDr.) 

Žil v Rožnově pod Radhoštěm, kde pracoval postupně ve Valašské muzeum v přírodě, na Základní umělecké škole a sedm let jako ředitel Městské kulturní agentury. Dalších osm let působil v sociální oblasti, v tomto období se přestěhoval do Brna. Od roku 2009 pracoval jako pedagog na základních školách a v lesních školkách. Mnoho let vyučuje hru na zobcové flétny, mj. v Hudební škole YAMAHA v Brně

Zajímá se o kulturu, sport, etnografii, spiritualitu různých kultur a národů, o cestování. Baví ho aktivity s dětmi (mimo své profese se podílel jako organizátor či vedoucí na desítkách letních táborů), práce se dřevem a dlouhé procházky přírodou. Má doma asi desítku dřevěných lidových hudebních nástrojů (fujarku, koncovku, dvojačku aj.), na které si občas rád zahraje.

Tomáš Hložánek (Komise pro Líšeňské noviny)

Související články

Revize katastru nemovitostí. 4. 5. 2021 Život v Líšni
top Pozvánka na výstavu malá galerie LíPa od 15.2.2021 12. 4. 2021 Kultura Galerie LíPa
Okna Kotlanky ožila fotografiemi 30. 3. 2021 Kultura Život v Líšni
Zastavme se v ulicích pojmenovaných po přírodovědcích 29. 3. 2021 Kultura Historie
Spustili jsme pro vás modernizovaný web radnice 26. 3. 2021 Život v Líšni Líšeňské noviny
top Letní provoz mateřských škol a příměstských táborů v Líšni 26. 3. 2021 Děti a rodina Školství Život v Líšni
top Oprava Orlovny? Hotovo může být už příští rok 20. 3. 2021 Život v Líšni Oprava Orlovny
Knihovna v Líšni má návratový box 10. 3. 2021 Kultura Život v Líšni
1 2 3 4 6 9 11
Poslední úprava: 5. 3. 2021.
Kontakt: Tomáš Hložánek,

Zašlete nám dotaz k této stránce nebo informace pro její doplnění: