Prázdniny utekly jako voda, babí léto podalo nenápadně ruku pošmourným podzimním dnům, tiše v duši – o to barevněji na hřbitově jsme si připomněli své drahé zesnulé a rázem je před námi advent vrcholící ve Vánocích.
Jaké letos budou? Kolik pohledů napíšeme, přihlouplých sms zpráv a e-mailů pošleme? Jak stihneme všechno uklidit, koho a jakým dárkem překvapíme? A hlavně ten čas – ten nemáme – a je to rok od roku horší… Jestli se mnou v této chvíli souhlasíte, potom vězte, že to s námi není dobré. Lamentovat sice můžeme, ale jedině sami na sebe.
V adventu a o Vánocích se dotýkáme velkého mystéria vtělení a narození Ježíše Krista. Že to pro některé lidi není úplně důležité? Inu, maličko se mýlíte. Vždyť například už to naše chápání času, který věčně nemáme, má zdroj právě zde. Dějiny světa a vnímaný čas členíme na „ante“ nebo „post Christum natum“ (před a po Kristově narození). Materialistický opis téhož zní: před naším letopočtem a našeho letopočtu. My jsme už dávno zapomněli, co – lépe řečeno kdo je tím „naším letopočtem“.
Během adventu si připomínáme dobu temna a pohanství před Kristovým narozením, očekávání jeho druhého příchodu na konci věků a ve „vysokém“ adventu očekávání slavnosti narození betlémského dítěte. V tomto úhlu pohledu je chudý nikoli ten, kdo nemá dostatek finančních prostředků, ale ten bohatec, který si nechá ono humanistické poselství adventu a Vánoc ukrást pozlátkem nabídky obchodních řetězců.
Máme žít naplno (tedy pro přesnost: nesnažit se urvat, co můžu, ale uvědomovat si hodnotu času, který je nám svěřen), protože naštěstí neznáme finále svého životního příběhu. Naše babička ráda říká: „Nevíme dne ani hodiny, jsme tady jak na návštěvě.“ Advent tedy právem připomíná, že se často a vcelku zbytečně zabýváme minulostí – na ní už nezměníme vůbec nic; rádi a často plánujeme budoucnost, ale popravdě – co z našich snů, plánů a přání se splní?! Jedině přítomný okamžik je časem, v němž máme možnost a šanci měnit tento svět k lepšímu.
Všichni víme, že životní příběh Ježíše Krista je popsán v evangeliích, ale málokdo si vzpomene, že eu – angelion je v překladu andělská zpráva, chcete-li: radostné poselství. Radostné poselství o tom, že máme vše důležité na dosah. Dítě se narodilo chudé Marii v jeskyni, protože obyvatelé Betléma neposkytli rodičce přístřeší; na výzvu anděla se narozenému Ježíši jako první poklonili společností opovrhovaní pastýři páchnoucí hnojem, nikoli tehdejší politikové a tak zvané celebrity. Komu se nechce listovat v Novém zákoně, přečtěte si apokryf Karla Čapka Svatá noc; rázem se z nadpozemského příběhu o duchovním mystériu stane všední epizoda k hlubokému zamyšlení, z obláčku vánočního moralizování se sneseme do všedního dne, v němž je oslavena radost a svoboda – navíc s mile humorným nadhledem. Je to tak prosté – a ví to každá matka: dokonalá radost pochází z proměněné bolesti.
Občas putujeme životem jako ti pastýři páchnoucí hnojem, jindy jako dokonalí mudrci – Tři králové, ale všichni jdeme nocí. Přeji Vám, milí spoluobčané, abyste nejen v adventu a o letošních Vánocích před sebou viděli betlémskou hvězdu naděje, která osvětluje všechny Vaše vyšší cíle, všední a sváteční dny i nitro každého z Vás…
Josef Trávníček