Počátkem letošního roku vznikl v našem Národopisném souboru Líšňáci nápad natočit DVD, které by zachytilo líšeňské tance, hudbu a kroje, které v současnosti předvádíme domácímu publiku i na mimobrněnských vystoupeních. DVD bude sloužit zároveň jako „žívá“ archiválie našeho snažení v dnešní době pro budoucí generace a samozřejmě poslouží jako vstupenka pro reprezentaci Líšně a NS Líšňáci na vystoupení jinde v okolí či ještě dál.
Myšlenka natočení DVD nás však přivedla nutně na myšlenku další, a to na myšlenku kvalitní přípravy. Proto jsme se rozhodli poprvé, ve více než čtyřicetileté historii našeho souboru, uskutečnit víkendové soustředění. To se konalo v Podomí, malé obci v oblasti Moravského krasu. S výjimkou tří nemocných členů souboru jsme se akce zúčastnili v plném počtu, stejně tak v plném složení dorazila i cimbálová muzika vedená Tomášem Knechtem.
Ihned po příjezdu a po ubytování začaly intenzivní taneční tréninky, které byly rozděleny do několika bloků. První nácvik měl start již v dopoledních hodinách, další čtyřhodinový blok následoval odpoledne. Nikdo neměl šanci si oddechnout ani večer, protože ihned po večeři se opakovaly všechny tance až do večerní 21. hodiny. Taneční přípravu s námi víc než rok nacvičuje Jitka Musilová. Ta si na soustředění dala opravdu záležet, od do posledního kroku propracované přípravy až po poslední vteřinu tanečního tréninku. Poslední blok nácviků probíhal v neděli hned po snídani a trval až do oběda, kterým bylo naše soustředění oficiálně ukončeno. Opět jsme zopakovali všechny tance, které se objeví na DVD, ale zbylo ještě trochu času na nácvik nového tance, tzv. Dupavé mazurky.
Celé soustředění se neslo v duchu tvrdé práce a propojení všech zúčastněných, tanečníků, zpěváků i hudebníků. Jednotlivé tance zkoušeli vždy jen ti, kteří v nich účinkují, bez ostatních rušivých elementů. Snad proto, že nám všem jde o společnou a dobrou věc, probíhalo všechno přesně tak, jak bylo předem naplánováno. Neexistovaly prostoje, nečinnost, zbytečné kibicování a vlastně neexistovala ani únava. A jelikož jsme necítili únavu ani my, ani muzikanti, mohli jsme se společně pobavit a udělat si ještě jeden trénink, sobotní večerní a neoficiální, ale již bez bedlivého oka naší trenérky.
První soustředění našeho souboru se nám vydařilo, snad předčilo i očekávání nás všech, upevnili jsme si v sobě sounáležitost a stále přetrvávající lásku a nadšení k tomu co nás spojuje - lidový tanec, hudba a zpěv, prostě líšeňský folklór.
Od našeho soustředění uběhlo sotva pět dnů, než jsme se v rámci naší pravidelné zkoušky sešli opět v plném počtu tam, kde to známe nejlépe, v našem „Dělňáku“. Běžná zkouška se proměnila v něco jiného, důležitějšího, více svazujícího naši psychiku i těla. Nastal čas generální zkoušky na natáčení. Přes absolutní snahu všech tanečníků se přece jen pár chybiček objevilo, ale byly rychle odstraněny. Generálka se oproti normální zkoušce natáhla zhruba o hodinu, ale mohli jsme jít domů s klidem v duších, s pocitem, že ráno před kamerou to zvládneme.
Začátek natáčení byl naplánován pro hudebníky na devátou a pro tanečníky na desátou hodinu dopoledne. A přesně úderem deváté začal i natáčecí program. V první hodině byla natočena hudba a muzikanti před desátou měli hotovo. Natáčení taneční části začalo na chlup přesně a tancovalo se na playback.
Jako první bylo na pořadu pásmo „Pijácké“. První ani druhý záznam na kameru nebyl úplně dokonalý, ale třetí klapka už dopadla skvěle. Stejně tak to bylo u „Réduvaku“, „Véškové“, „Čardáši“ i „Líšeňské mozice“. Jako by nás přítomnost kamer trochu svazovala. Automatismy a paměť přestaly fungovat na 100%, některé tváře byly bledší než při vystoupení před plným sálem diváků, svou daň si vybralo určitě i horko, které vznikalo nasvícením scény. Přesto se nám všechna úskalí podařilo překonat a vešli jsme se perfektně do časového plánu natáčecího času. Oba kameramani, Staník Karafiát a Adam Lašek si nemohli vynachválit náš přístup jak k natáčení samotnému, tak dodržení jeho délky. Do odpolední třetí hodiny odpolední byly veškeré záznamy v „kabele“.
Jelikož DVD má sloužit i jako živá archiválie, snažili jsme se na něm zachytit kromě hudby, textů písní a tanců i líšeňské kroje. Proto se dámy ze souboru musely převlékat a v každém tanci se objevují v jiných krojích. Sukně mušelínky střídaly listrovky, brokátky a naopak, měnily se barvy sukní, kordulek i fěrtochů. Mužská část souboru zůstala u klasického kroje. Tudíž byli pánové sladěni černo-bílo-červeně, tj. černé kalhoty, bílá košile a červená vesta - kordule.
Nezbývá než si jen přát, aby výsledný sestřih na DVD splnil naše veškerá očekávání a společné dílo posloužilo dobře nám i generacím národopisných nadšenců po nás.
Vladimír Vorál
(redakčně upraveno)