Jak se žije v Líšni z pohledu matek malých dětí

Zpátky

Jak se žije matkám s malými dětmi v Líšni? Hodnotí prostředí Líšně jako vstřícné rodinám a jejím potřebám? Jakou oblast spojenou s rodinou považují za problematickou a co by rády změnily? V rámci projektu „Práce a rodina v Brně-Líšni“ jsme odpověď na tyto otázky hledaly prostřednictvím rozhovorů s několika matkami malých dětí z různých částí Líšně a dozvěděli jsme se mimo jiné, že zdejší prostředí nabízí mladým rodinám téměř vše, co očekávají. 

Líšeň je v mnoha rozhovorech hodnocena jako téměř „jedinečná“ čtvrť, s mnoha výhodami, které jiné městské části nemají. Jedinečnost Líšně je podle respondentek dána blízkostí přírody, v kombinaci s dobrou dostupností do centra města autobusem i tramvají. Takto Líšeň oceňují ženy ze všech částí Líšně. Velmi dobře jsou posuzovány i institucionálně organizované aktivity pro děti v podobě různých zařízení (ženy často zmiňují Salesko, Pastelku, Dělňák a další).

Je zajímavé, že ačkoliv je Líšeň hodnocena jako městská čtvrť obecně velmi dobře, nedá se říct, že za stěhováním některých žen a jejich rodin do Líšně stál na počátku tento fakt a ženy (samy nebo spolu s jejich partnery) si tuto čtvrť cíleně vybrali za svůj domov, poté co zvážili jiné možnosti a podrobněji se snažili poznat více různých městských částí. Stěhování se na určité místo je podle většiny provedených rozhovorů spíše souhrou různých okolností a náhod, než že by šlo o zcela racionální volbu místa bydliště. Seznamování se s Líšní proto probíhalo u většiny rodin postupně a její kulturní, sportovní a společenské zázemí většina žen hodnotí jako určitý, ne zcela očekávaný, bonus. Jediným pozitivem Líšně, které je bráno v úvahu při rozhodování o bydlení zde, je blízkost přírody.

Přestože převažující hodnocení života v Líšni je kladné, zazněly v rozhovorech i typy na zlepšení a návrhy na realizaci dalších aktivit. Mariánské údolí je na jednu stranu oceňováno jako největší přednost Líšně, na druhou stranu není podle některých žen uzpůsobeno potřebám lidí tak, jak by mohlo být. Jedné z respondentek zde chybí víc míst pro hry dětí (například houpačky, prolézačky atp.), jiná připomíná, že ačkoliv by do údolí neměly jezdit auta, tento zákaz se porušuje a brání tak volnému pohybu dětí na kolech, koloběžkách, odrážedlech. Ženy ze sídliště zase opakovaně připomínají bezútěšnost Rokle a přání upravit toto místo na plánovaný park. Respondentky se vztahují také k venkovskému charakteru staré Líšně, který s sebou přináší specifické společenské klima. Pozitivně hodnoceny jsou různé komunitní akce a setkání (vedle hodů a masopustu například street party, bazárek starých věcí, místní jarmark, vznik petangového hřiště, lampionový průvod). Pohled na společenské prostředí staré Líšně může být však i zcela opačný – jedna z respondentek má naopak zkušenost s uzavřeností starousedlíků vůči nově příchozím.

Sportovní vyžití, ať už organizované nebo neorganizované, využívají téměř všechny ženy ve výzkumu a s jejich úrovní jsou spokojené. V Líšni nalézají sportovní aktivity pro děti i dospělé, konkrétně zmiňují Salesko, Pastelku, Kotlanku, Sokola a navíc cvičení pouze pro dospělé na gymnáziu Integra nebo na poliklinice na ulici Horníkova. Velmi výjimečně dojíždí některé ženy kvůli sportovním aktivitám mimo Líšeň – například jedna z nich s dětmi do gymnastiky v Sokole na Kounicově ulici, protože v líšeňském Sokole nabízeli pouze gymnastickou přípravku. Určitá menší kritika Sokola se objevila ve výpovědi jiné respondentky, které zde chybí lepší přístup pro maminky s kočárky. Jedné z respondentek chybí v Líšni chráněné místo pro děti, které se učí jezdit na kole, koloběžce atp. Připomíná také absenci zimního kluziště pro děti i dospělé. Několik žen by v Líšni uvítalo bazén pro veřejnost, což je nejčastější sportovní aktivita, za kterou jsou ženy nuceny jezdit mimo Líšeň.

Podobně jako sportovní aktivity, ani kulturní nejsou respondentkami nějak výrazněji kritizovány. Nicméně jejich škála odráží i různost přístupů k nim. Velká část matek využívá pouze kroužky/akce pro děti (v Pastelce, Dělňáku, Kotlance, Salesku, Yamaze), již méně jich navštěvuje divadlo nebo koncerty. Několik žen odmítlo účast na akcích spojených s venkovským charakterem Líšně, jako jsou hody nebo masopust. Odkazují se přitom na vlastní nezájem plynoucí z „nekulturnosti“, ale také například ze skutečnosti, že mezi líšeňskými obyvateli nikoho neznají a nemají ani chuť se tímto způsobem seznamovat. Nezájem družit se na místní úrovni zazněl v rozhovorech s více ženami z nové zástavby a nové Líšně – jejich přístup k životu v určité čtvrti nevykazuje známky aktivního zapojení, což však může být způsobeno tím, že bydlí v novějších částech Líšně, kde tyto aktivity nevznikají a stará Líšeň je pro ně společensky vzdálená. Z odpovědi jedné z nich na otázku, zdali nechce být aktivní členkou Líšně, je také patrné, že aktivní zapojení do života obce, ve smyslu zájmu o obecní záležitosti, může být vnímáno s určitou negativní konotací („nejsem nějaká aktivistka“).

Část rozhovoru byla věnována i tomu, jak ženy chtějí trávit rodičovskou dovolenou. Ženám, které preferují pracovat i od nejútlejšího věku dítěte, chybí v Líšni jesle, respektive zařízení každodenní péče o děti mladší tří let.

Samostatnou kapitolu tvoří také restaurační a kavárenská zařízení a síť obchodů v Líšni. Jedna z žen kritizuje nedostatek nekuřáckých restaurací s pěknými dětskými koutky, podobně jiné chybí více kaváren či cukráren pro rodiny s dětmi. Jedna respondentka zmiňovala absenci obchodů s potravinami ve spodní části Líšně, směrem k Mariánskému údolí, a nutnost dojíždět odtud za nákupy hromadnou dopravou. Na druhou stranu však přivítala nedávné nasazení bezbariérových autobusových linek do Mariánského údolí.

Dotazované ženy se v zásadě shodnou na tom, že Líšeň je nabídkou různých aktivit výjimečná, a to ve srovnání s jinými čtvrtěmi. Některé ženy však připomínají, že situace nebyla v Líšni vždy taková a mnohé se změnilo v průběhu posledních několika let.

Kvalitativní výzkum, jehož vybrané výsledky jsme zde prezentovali, byl realizován jako příprava na rozsáhlejší dotazníkové šetření mezi líšeňskými ženami, které se uskuteční na konci tohoto roku a umožní reprezentativní pohled žen (nejen) na témata, která zde byla pouze stručně nastíněna. Oba výzkumy tvoří podklad připravovaného návrhu koncepce rodinné politiky pro městskou část Líšeň.

 

Michaela Kvapilová Bartošová, socioložka
Projekt RC Pastelka "Práce a rodina v Brně-Líšni"

loga_pastelka

 

 

Související články

Jsem rád, že nade mnou Líšňáci ještě nezlomili hůl, říká starosta Břetislav Štefan 13. 12. 2023 Starosta Život v Líšni O Líšni LN-Zprávy z radnice
Největší sběrný dvůr odpadů na Moravě 11. 9. 2023 I. místostarosta Odpady Samospráva LN-Zprávy z radnice
Územní řízení v lokalitě Novolíšeňská – Kubelíkova 13. 3. 2019 LN-Zprávy z radnice
Zábava i práce – ohlédnutí za minulým mìsícem 20. 2. 2019 LN-Zprávy z radnice
Vyjádření Sousedů z Líšně k dotaci Líšeň sobě z.s. 19. 2. 2019 LN-Zprávy z radnice
Oživení Kotlanky i pokračování revitalizace polikliniky 23. 1. 2019 LN-Zprávy z radnice
Zimní údržba komunikací 23. 1. 2019 LN-Zprávy z radnice
Martin Příborský (ODS) – nový II. místostarosta 17. 12. 2018 LN-Zprávy z radnice
1 2 3 4 6 11 16 21

Seznam reakcí na článek

Nikdo dosud nevložil žádný příspěvek. Buďte první.

Zde prosím uveďte Vaše kontaktní údaje a text reakce na článek. Děkujeme.
Poslední úprava: 21. 11. 2013.
Kontakt:

Zašlete nám dotaz k této stránce nebo informace pro její doplnění: