Kostelíček Panny Marie Líšeňské
„Nastokrát buď pozdravena, ó Matičko Líšeňská,
natisíckrát zvelebena, Královno archandělská!
Ty jsi naše milá Matka, tys naše naděje všechna,
neb ty jsi ten Jesse kořen, Maria, krásná Ester.“
… slyším stále v duchu hluboký a zvučný hlas pana Jana Ftáčnika zpívající líšeňskou obměnu jedné z nejslavnějších poutních písní.
Pouť je cestou, putováním – tedy i životní poutí – osudem každého z nás, ale také náboženským úkonem; dříve zpravidla pěší cestou na posvátné místo. Slavné byly líšeňské poutě do Mariazell v Rakousku (poutní trasu tam i zpět ušli naši zdatní předkové za dvacet osm a půl dne, jak si zapamatovaly sestry Helena a Marie Muchovy od své maminky), ale i do významných poutních center na Moravě. Z pramenů víme, že jedna z podnikavých a zbožných Líšenek v 19. století podnikla dokonce pouť do Svaté země…
V sobotu 14. června se uskutečnila první část oslav stého výročí obnovení a posvěcení líšeňského kostelíčka, který se po jarní rekonstrukci zaskvěl v nebývalé kráse. Pestrý odpolední program u kaple zahájili Kameníkovi muzikanti slavnostními fanfárami, ke shromážděným příznivcům promluvil duchovní správce P. František Vavruša i líšeňský starosta Břetislav Štefan. Jako červená nit se odpolednem prolínala Komediantská mystéria – dramatická ztvárnění známých i méně známých duchovních příběhů v podání herců divadla Husa na provázku (velmi si cením svěžího a přirozeného průvodního slova Láryho Hausera – herce a moderátora v jedné osobě), poetickým zastavením byly skladby přednesené líšeňským chrámovým sborem pod vedením sbormistra Josefa Javory a sólistkou paní Urbánkovou. Připomněli jsme si též okolnosti vzniku i dějiny našeho poutního místa, završením bylo slavnostní osvětlení kaple ve večerních hodinách.
Nemusíme tedy putovat do Lurd či do Říma, abychom pozvedli svou mysl od všední každodennosti. Očekávanou duchovní a společenskou událostí byla v minulosti každoročně o první červencové neděli i pouť na Kostelíček. Procesí s korouhvemi se účastnily i družičky, které podle starodávného zvyku přinášely bílé lilie, a krojovaní Líšňáci. Od roku 1630 zde klekali naši předkové, děkovali své Přímluvkyni a přednášeli jí své prosby v intimních modlitbách. Bohatá barokní tradice poutního místa překonala i nepřízeň státní moci za Josefa II. Její fenomén se udržel i po dlouhých sto třicet let, po které byla kaple zničena, vymazána z katastrální mapy a po které se část vznikající liberální společnosti poutní tradici spíše vysmívala a znevažovala ji. Po obnovení stavby v roce 1914 bylo pro změnu kvůli nadcházející první světové válce odloženo její slavné svěcení; pak se bezmála na čtvrt století stala nejen místem bohoslužeb a poutí, ale i hojně vyhledávaným výletním cílem, aby se v době nacistické okupace i v poúnorového komunistického režimu stala tichým svědkem své bývalé slávy.
Až do našich dnů se rozlévají odezvy barevných procesí putujících za milostným obrazem Panny Marie Líšeňské. Přijměte tedy pozvání k jubilejní pouti v neděli 6. července 2014 – procesí s mariánským obrazem vyjde od kostela v 9 hodin a na Kostelíčku bude sloužit slavnou mši brněnský biskup Vojtěch Cikrle. Poutě tedy ke své konečné hranici nedospěly, snad zůstanou – byť v pozměněné podobě – živé i v budoucnosti, které otevírá plášť postmoderní třetí tisíciletí. Nezapomeňme jen, že i naše poutní místo skýtá možnost, jak putovat po radostné cestě za jistotami, jichž reálný, všední život nedává a jichž člověk – jeden víc, druhý méně a třetí opět velmi silně – potřebuje…
Josef Trávníček