Na konci školního roku jsem se vydala se svojí třídou 2.A z Gymnázia INTEGRA BRNO sbírat odpadky – od lesa u líšeňského kostelíčku směrem k Mariánskému údolí. Účel byl jasný, pomoci přírodě od nepořádku, který tam „zapomněli“ bezohlední lidé. Ale nešli jsme jenom sbírat odpadky, pan profesor Doubek, jenž nás učí biologii, to spojil s terénním botanickým cvičením – dělali jsme zastávky na určitém místě, ukazovali jsme si rostliny a pojmenovávali jsme je.
Sraz byl v 8:10 hodin před školou. Od školy jsme potom pěšky vyrazili k Dělnickému domu a pak k líšeňskému kostelíčku. Počasí nám přálo, naštěstí nás nepotkala sprcha dešťových kapek, a tak jsme si mohli s úsměvem na tváři zvesela vykračovat.
Když jsme dorazili ke kostelíčku, pan profesor Merta s panem profesorem Doubkem nás rozdělili do dvojic nebo trojic a všechny informovali o průběhu této dobrodružné akce. Vytáhli jsme si z batohů ochranné rukavice a pytle a odvážně jsme vykročili směrem k lesíku.
Překvapilo mě, co všechno jsme našli. Spoustu plechovek, sáčky, železo, skleněné lahve. Spolužák dokonce objevil botu schovávající se pod větvemi keřů a spolužačka zase palubní desku, jež se vyhřívala na slunku. Postupně se nám plnily pytle vším možným. Čím jsme byli blíže Mariánskému údolí, tím více přibývalo odpadků. Celí vyčerpaní jsme došli na autobusovou zastávku a za pomoci profesorů jsme odpadky vytřídili na sklo, plast a ostatní.
Po namáhavé výpravě jsme zašli do Eldoráda, abychom nabrali potřebnou sílu na zpáteční cestu. Za odměnu jsme dostali tři velké čokolády, které jsme si spravedlivě rozdělili mezi sebou.
Celá akce se zdařila a všichni byli rádi, že něco pro tu naši přírodu udělali. A já si teď po téhle zkušenosti dvakrát rozmyslím, jestli třeba malinký papírek vyhodím do koše nebo do přírody. Příroda přeci není smetiště!
Lenka Vopelková,
žákyně sekundy Gymnázia INTEGRA BRNO
