Ráno před vyučováním vždycky přišel do kabinetu, odložil koženou tašku na svůj učitelský stůl, sundal bundu a šel k umyvadla. Zatímco nám vyprávěl veselé historky z tramvaje číslo 8, kterou spolu s ním od Líšně na Křenovou cestovalo mnoho studentů gymnázia a člověk se občas nechtěně ledacos dozvěděl, šel k umyvadlu a pustil kohoutek. Vzal mýdlo a dlouho a pečlivě si umýval ruce, takže během té doby se stihla i uvařit voda na první ranní kávu. Ti, kdo měli předtím tváře zabořené do opravování písemek, zvedli hlavu, poslouchali a dobře se bavili. Z původního ospalého kabinetního ticha se rázem stal prostor kypící životem. Osobně jsem se v těchto chvílích věnovala hlavně úpravě účesu s pocitem, že v tramvaji snad, pokud člověk neolizuje držadla a nelíbá se s řidičem na přivítanou, nic tak nebezpečného nehrozí. Šťastné doby předkoronavirové! Svůj tehdejší názor bych dnes ohodnotila slovy, která Pepa občas v kabinetě používal při rozebírání maturitních výkonů – svatá prostoto...
Dnes by si Pepa jistě vysloužil pochvalu za vzornou hygienu. To, co ale nikdy neuměl, bylo ono pilátovské umývání rukou nad věcmi, do kterých se člověk raději nechce angažovat, aby si nepřidělávat práci a problémy. Pokud šlo o důležité hodnoty nebo o lidské vztahy, neváhal nasadit všechny své síly, rozum i srdce. Takoví lidé právě proto nikdy nevymizí z naší paměti, neboť si kvůli nám neváhali své ruce třeba i ušpinit a poranit, a otisk této ruky v naší duši proto navždy zůstane.
Pepa by se 23. května 2020 dožil 50 let.
Zkrácený životopis Josefa Trávníčka
PhDr. Josef Trávníček (23. 5. 1970 – 9. 11. 2014) strávil celý svůj život v brněnské Líšni. Již během svého studia na gymnáziu a později na filosofické fakultě se zde aktivně zapojoval do folklorního dění. Jeho aktivity měly zásadní přínos pro mapování líšeňské ústní lidové slovesnosti. Navázal na místního sběratele Františka Svobodu (1883–1962) a po jeho vzoru se snažil od pamětníků a osobností zaznamenat pohádky, pověsti, říkadla, písně, lidová vyprávění apod., aby se uchovaly pro budoucí generace.
Studoval prameny týkající se folkloru a historie Líšně a snažil se tyto informace zprostředkovávat ostatním prostřednictvím své přednáškové a publikační činnosti. Kromě mnoha článků na tato témata v regionálním tisku je autorem studií o líšeňských národopisných souborech a významných místech líšeňské historie. Zasloužil se rovněž o obnovené vydání sbírky pohádek a pověstí místního sběratele F. Elpla. Dílem uchovávajícím hodnoty líšeňského folkloru také v obrazové podobě se stala monografie Lidový kroj v Brně-Líšni, která obsahuje fotografie různých typů lidového oděvu s vysvětlením a komentářem.
Dlouhodobá reflexe líšeňského národopisu s množstvím shromážděných informací vyvrcholila odborným zpracováním v rámci rigorózního řízení na Ústavu české literatury a knihovnictví, kde v roce 2006 úspěšně obhájil práci na téma Lidová slovesnost v Brně-Líšni v pramenech 19. a 20. století. Neméně zásadní součástí jeho života byla činnost pedagogická na Gymnáziu Křenová v Brně.
Jako dlouholetý vedoucí Národopisného souboru Líšňáci se zasloužil o každoroční organizování hodů a jiných folklorních akcí. Obnovil tradici národopisných slavností, díky němu se také od roku 2012 koná druhá nejdůležitější událost místního kulturního života – líšeňské ostatky. Kulturně-organizační činnosti se věnoval i na městské úrovni. Byl dramaturgem folklorní přehlídky „Brněnsko tančí a zpívá“, později založil i stejnojmenné občanské sdružení k podpoře činnosti národopisných souborů z Brna a okolí. Sám pak poskytoval odborné zázemí a pomoc těm, kdo se snažili obnovit kroje v obcích, v nichž tato tradice zanikla.
Milena Tomanová