Pablo Picasso jednou řekl: „Umění smývá z duše prach každodennosti.“ Možná i to je jeden z malých důvodů, proč naše ulice nesou jména po umělcích. Abychom, když po nich kráčíme, v sobě probudili alespoň kratinkou myšlenku na něco krásného, třeba na pár not, veršů nebo tahů štětcem. A v kterých líšeňských ulicích můžeme ukrást všednímu dni kousek času pro malé rozjímání?
Ulice Šimáčkova byla pojmenována po Matěji Anastasiusi Šimáčkovi, i když vystudoval chemii a pracoval v cukrovaru, osudem se mu stala literatura. Na přání svého strýce se v roce 1884 v Praze ujal redakce časopisu Světozor a později byl divadelním referentem deníku Národní politika, znáte z dobrého vojáka Švejka. Psal básně, povídky, dramatickou tvorbu zaměřenou na reálný svět dělníků. V roce 1939 režisér Martin Frič zfilmoval jeho divadelní hru Jiný vzduch, mimo jiné v ní hrál i František Černý, více známý z role kuchaře v pohádce Byl jednou jeden král.
Karolínu Světlou, Václava Klimenta Klicpery, Tomáše Štítného ze Štítného, Zikmunda Wintera a Prokopa Velikého asi představovat nemusíme.
Mezi ty méně známé patří Jan Herben, novinář Národních listů i Lidových novin a také za 1. republiky senátor Národního shromáždění. Adolf Heyduk, lyrický básník, představitel Májovců, který nejen verši podporoval česko-slovenské vztahy. Boleslav Jablonský, kněz a vlastenec působil v Kajetánově divadle a později se stal správcem kláštera v Polsku.
Ivan Markovič byl slovenský básník, právník a organizátor ruských legií. Účastnil se jednání domácího i zahraničního odboje o podobě státu a doprovázel T. G. Masaryka při jeho návratu z exilu do vlasti 21. prosince 1918 jako prvního československého prezidenta. Dr. Markovič byl meziválečným poslancem, ministrem národní obrany, školství a unifikace, tedy sjednocení zákonů a státní správy, v části země platily staré rakousko-uherské zákony i právo zvykové zejména v Podkarpatské Rusi. Mimo jiné doporučoval i zákaz kumulace funkcí, považoval ji za bariéru v nestrannosti a kontrole. I když se jeho slova týkala především finančního sektoru, aktuální jsou stále a ve všech oblastech správy věcí veřejných.
Silvie Dražanová, Eliška Vondráčková, Spolu v Líšni
Fotografie: Foto archiv Líšně, archiv rodiny Švehlovy (poskytla Petra Švehlová)
