Samozřejmá a oprávněná přítomnost člověka vstupujícího do chrámu přírody ho bezpochyby neopravňuje namyšleně se postavit svým chováním na onen vrchol predátorského žebříčku, ale vždy je nutno si uvědomovat, že kromě něho jsou nedílnou součástí tolik obdivované krásy i jiní zástupci živočišné i rostlinné říše, bez kterých si přírodu nelze ani představit. Bez celého systému biodiverzity krajiny se všemi jejími složkami a fungujícími ekologickými široce provázanými vztahy a procesy by ani naše lidská přítomnost na světě nebyla možná. A to je nezbytné východisko, které by si každý „obyčejný“ návštěvník ekosystému přírody měl být vědomý a s pokorou své dočasnosti ji přijímat.
Člověku, evolučně nejvyspělejšímu produktu přírody, byl dán rozum, vůle, možnost se libovolně rozhodovat a užívat si svoji převahu nad matkou přírodou. Mnozí však tuto laskavou možnost využívají plně k uspokojení svých egoistických cílů a sebestředných realizací bez ohledu na vše okolo sebe, bez ohledu na celospolečenská pravidla a jiné zájmy chráněné zákony. Stačí jen připomenout poškozování volného přírodního terénu adrenalinovým odreagováváním se držitelů řidítek řvoucích čtyřkolek a terénních motocyklů. I na pohyb jezdců na koních, ušlechtilých to zvířatech s mnohdy nemyslící vodící hlavou v sedle, myslí lesní zákon a umožňuje pohyb pouze po vyznačených cestách, neboť jízdou v porostech poškozují půdní povrch k erozním jevům a narušují půdní mikrospolečenstva. V neposlední řadě stále bezohlednější chování některých vlastníků psů, kteří realizují vlastnictvím psích miláčků své ambice na úkor ostatních chráněných zájmů vlastníků pozemků, ochrany přírody a volně žijících živočichů. Procházka s vycvičeným a lásku opětujícím pejskem u nohy s vidinou pohybu na zdravém vzduchu a možností tím vidět nevyplašené a nevystresované volně žijící tvory se s uspěchanou konzumní společností mění na pouhé vyvezení automobilem svého živého majetku „někam“ k lesu, na louku, aby se onen utlumený psí inventář moderní domácnosti bez jakékoliv vůle a snahy jej ovlivňovat vyběhal a vyřádil (ti skuteční kynologové jistě prominou, zajisté pochopí o čem je řeč). Vlastnictví jedinců některých plemen po dlouhé generace šlechtěné a dříve držené pouze pro lovecké účely nyní držiteli, kteří jejich přirozené vlohy nechápou, nevyužívají a naprosto nezvládají, se stávají obrovským problémem ve vztahu k již uvedenému způsobu pohybu ve volné přírodě. Drsné důsledky jsou patrné na přiložené fotografii(redakce Líšeňských novin se rozhodla tuto fotografii nezveřejňovat) – nález v předjarním období potrhané a stržené srny jednoznačně nezvládnutým a volně puštěným psem v lokalitě nad líšeňským hřbitovem je velice tíživý a neskutečně smutný v tom, že s ní trýznivě zahynula tři nenarozená srnčata. Čtyři zmařené životy živých tvorů na úkor lidské sobeckosti, omezenosti a namyšlenosti. Ani nelze přát majiteli psa, který tím způsobil obrovskou chovatelskou škodu vyčíslitelnou v řádech desetitisíců Kč a tím trestný čin s postihem do jednoho roku odnětí svobody, aby si představil nebo se potkal se ztrátou štěňat v tomto rozsahu v chovatelské praxi.
Zamysleme se nad skutečností, že přirozené prostředí, naše příroda se všemi svými složkami se zvláště v okolí velkých sídel jen velmi těžce vyrovnává s civilizačním tlakem a negativním dopadem veškeré lidské činnosti na životní prostředí. Ze všech výše uvedených důvodů žádáme majitele psů, se kterými se jistě v dobrém úmyslu pohybují nejen na lesních, ale i ostatních honebních pozemcích, aby plně respektovali zákon a aby ve vlastním zájmu i v zájmu ochrany zdraví ostatních návštěvníků okolní přírody Líšně a ochrany volně žijících se podřídili pravidlům pohybu v honitbě zahrnující nejen polní a zatravněné pozemky v okolí Líšně, ale i líšeňské lesy a samozřejmě i veškerý prostor Mariánského údolí i lučními a vodními plochami.
S ohledem na vysokou úroveň vzniklých škod v minulých letech a v současnosti neustále narůstající – jen za minulý rok bylo poraněno psy se smrtelnými důsledky 12 kusů zvěři srnčí, což při zjištění původce může přinést majiteli psa citelné postihy, nejen z důvodu možného řešení přestupku ve správním řízení (§ 1, odst.1 zákona 449/2001 Sb. – zákaz volného pohybu psů v honitbě), ale i oprávněný nárok náhrady škody ve výši mnoha tisíc Kč ve prospěch uživatele honitby, který se celoročně o zvěř především stará. Proto bude zajisté přáním nás všech, abychom se v přírodě potkávali s úsměvem a přáním mnoha krásných zážitků a utvrzeni v dojmu, že žijeme v řádné občanské společnosti prosazující etické vztahy, morálku a respektující legislativní pravidla.
Myslivecká společnost „STARÉ ZÁMKY“ Líšeň