Nejsem v Brně tak dlouho, pouhý rok a půl, ale Líšeň jsem si už stihla projít křížem krážem a mnohá místa v ní si také zamilovat. Fungují zde, co vím, hned dvě lesní školky – Mariánka na Samotách a Kvítek na Zlámankách. Nejsou to lesní školky, ve kterých se pěstují malé stromky, tady v těchto lesních školkách se “pěstuje” něco úplně jiného - vztah dětí k okolnímu prostředí, k přírodě, láska k živlům, zvířatům, dobré vztahy k sobě navzájem. Sama jsem tohle zažila v prostředí skautského oddílu a přála jsem si, aby podobné zážitky mohl získat i můj syn.
Na našem Kvítku se mi hodně líbí právě ten pospolitý duch, který se tvoří díky práci rodičů na pozemku školky, v jejím zázemí. Je skvělé znát se s ostatními rodiči nejen letmo, ale i víc, s některými až tak, že máte chuť společně jít na pivo nebo spolu trávit třeba Silvestra. I když to neznamená, že se na všem všichni shodneme. V lesní školce se debatuje hodně, a to je další dobrá věc - nic nepřichází jako anonymní nařízení shora, naopak, víceméně o všem, co se týká provozu a směřování školky, se diskutuje. Jako rodiče jsme, chceme být a vlastně i musíme být aktivní, podílet se na chodu školky, odměnou je místo takřka podle našich představ a přání. A taky spokojené děti, které tráví spoustu času venku, vnímají koloběh ročních období na vlastní kůži, vědí, jak se rozdělává oheň, nebojí se bahna ani mrazu, pobytu v divočině. Líbí se mi, že si můj syn Heřman ve školce hraje tak, jak by si asi hrál i v každé jiné školce - na vojáka, bagristu nebo třeba dinosaura, ale 
zároveň si vystačí s tím, co je kolem - písek, klacky, šišky, pracovní nářadí anebo vyřazené nádobí (to když se “vaří a peče” v písečné kuchyni). Při tom všem taky hravě vstřebává, jak se sází stromky, co zrovna roste na záhonu u plotu, co je jedlé a co tolik ne, že když hoří oheň, kouř štípe do očí, ale neumírá se na to a že brambory se dají upéct v popelu a sníst a není to fuj, přestože to nejsou naleštěné hranolky od McDonalda … například :-)
Jsem moc ráda za to, že DLK Kvítek je autentickým místem, místem blízkým a přátelským nejen přírodě, ale stejně tak dětem i rodičům a děkuju za to, že takové místo je a my všichni se můžeme podílet na tom, aby i nadále bylo a vzkvétalo nám pod rukama!
Sandra Silná, farářka, chovatelka včel a jiné zvěře, pivovarnice a hlavně šťastná máma spokojeného kvítkového motýlka Heřmana :-)